lokalni-ekonomika.cz

LOKÁLNÍ EKONOMIKA

lokální ekonomika pro rozvoj regionů

Cestou k soběstačnosti, nezávislosti, prosperitě a spolupráci regionů

Co je „lokální ekonomika"

Pojem, který se dostává do povědomí veřejnosti jako „lokální ekonomika“, není ve skutečnosti žádný převratný objev. V zásadě je to návrat k polozapomenutým zkušenostem, které nám pomáhají řešit aktuální společenské problémy. Před pouhými sto lety fungovaly všechny evropské regiony zcela přirozeně jako lokální ekonomiky, aniž by nad tím kdo přemýšlel. Náš životní styl se ale radikálně změnil (bohužel v mnohém k horšímu) a proto hledáme návody, jak se vypořádat s ekonomickou, morální a sociální krizí. Čelíme negativním dopadům globalizace. Proto je užitečné ohlédnout se do doby, kdy lidé žili a prosperovali díky moudrému obhospodařování přirozených místních zdrojů (dnes hovoříme o trvale udržitelném rozvoji). Začíná nám docházet, že to byla dobrá cesta, ze které jsme odbočili špatným směrem.

„Lokální ekonomika představuje především šetrné hospodaření s obnovitelnými zdroji a zkoumání kapacit regionu, ve kterém žijeme. Znamená péči o ekomomický potenciál, který si dokážeme vytvořit vlastním úsilím a dovednostmi, a to takovým způsobem, aby byl využíván v dané lokalitě ku prospěchu jejích obyvatel. Zahrnuje principy, jejichž dodržování vede k obnově prosperity a ekonomickému oživení. A do jisté míry také k nezávislosti na politických výkyvech naší vlády, které trvale udržitelný vývoj českých regionů často komplikují.“

Respekt ke zdrojům, úcta k tradicím

Znovuobjevení lokální ekonomiky nelze považovat za „návrat na stromy“. Samozřejmě by nebylo rozumné vrátit se k loučím a kolovrátkům. Na druhé straně ale děláme chybu, když zapomínáme na tradice, které nám mohou pomoci v současné době. Žijeme na planetě, která má omezené možnosti. Chceme-li žít dobře, musíme tyto limity respektovat. Podobně museli své možnosti a různá omezení respektovat kdysi sedláci.

Současná společnost má k dispozici úžasné technologické možnosti. Ty nám umožňují posunout kvalitu našich životů na zcela novou úroveň. Zmínění sedláci kupříkladu nemohli využívat elektrickou energii ze slunečního záření. My už ano. Jak to souvisí s lokální ekonomikou? Odpověď je jednoduchá. Stačí se zabývat tím, kolik můžeme ušetřit peněz, když přestaneme nakupovat energie, které si můžeme vyrobit z vlastních zdrojů. Ale to je teprve začátek.

Obnovitelné zdroje a lokální ekonomika

Velkou příležitostí pro lokální ekonomiku jsou obnovitelné zdroje. Přestože se čeští politici minulých vlád zapojili do kampaně, jejíž cílem bylo poškodit důvěru široké veřejnosti k obnovitelným zdrojům, je nepochybné, že alternativní zdroje mohou lidem ušetřit obrovské prostředky zejména tam, kde se postupuje koncepčně. Například v sousedním Německu už se úspěšně testovaly projekty energeticky soběstačných domů, jejichž fasádu tvoří solární panely. Některé obce vykupují celé rozvodné sítě a provozují promyšlené energetické komplexy využívající slunce, vítr, vodu i biomasu. Motivem těchto projektů není jen omezení úniku financí z regionu, ale také ohled k životnímu prostředí a vytváření nových pracovních míst.

Převzít vlastní iniciativu

Představte si, co by se stalo, kdyby se zhroutil systém distribuce potravin závislý na globalizovaném trhu, třeba v důsledku ropné krize. Velké množství lidí žijících ve městech by ani nestačilo vzít do ruky motyku a rýč a běžet na pole vypěstovat si něco k snědku. Hladoví lidé by se začali zabíjet mezi sebou, nastal by bezohledný boj o potravu. Kdo by odmítl bojovat, pravděpodobně by zemřel hlady.

Česká společnost byla ještě v roce 1990 potravinově nezávislá na dodávkách ze zahraničí. Nyní se Česká republika nachází v postavení kolonie, jejíž zdroje drancují globalizované síly a která je odkázaná na „potravinovou pomoc“, za kterou platíme příliš draze (růst státního dluhu). Například jablka, která jsou odjakživa tradiční českou ovocnářskou plodinou, nám nadnárodní obchodní společnosti dovážejí ze vzdálených končin a my, neuvěřitelní hlupáci, si je kupujeme za drahé peníze, ačkoli by stačilo utrhnout si je ze stromu. Domácí jablko, jehož cena se na trhu pohybuje kolem dvacetikoruny, bylo nahrazeno jablkem globalizovaným za cenu dvakrát i třikrát vyšší. Dává takové chování rozumně uvažujícímu člověku nějakou logiku?

Dobrá zpráva je, že tento způsob života můžeme změnit. Můžeme do velké míry převzít iniciativu a odpovědnost za svůj život do vlastních rukou - reformou k lokální ekonomice, která říká: „pečuj o svou zahradu a jez, co na ní vyroste. Studuj přírodní zdroje v kraji, kde žiješ, a vyráběj to, co ti tyto zdroje umožňují. Upřednostňuj obnovitelné zdroje před neobnovitelnými. Žij skromně, moudře a pilně a nebude ti nic podstatného chybět. A když ano, domluv se se sousedem, který rád půjčí nebo smění. Pomáhej druhému, aby on měl důvod pomoci tobě. Nauč se bránit proti lichvě a penězům, které nepocházejí z poctivé práce. Pak se budeš mít dobře ty i tvoje děti a vnoučata“.

Farmářské trhy ve Varnsdorfu

Je až neuvěřitelné, jak se za dvě desítky let podařilo udělat z potravinově nezávislého Československa zemi fatálně závislou na dovozu. A nejde jen o to. Kvalita potravin, které k nám dováží nadnárodní korporace z různých končin světa je oproti té původní nesrovnatelně horší, jak z hlediska výživových hodnot, tak z hlediska obsahu cizorodých a zdraví škodlivých látek. Primát dovozu nebezpečných potravin do Česka drží Poláci. Proto je na místě se pečlivě zajímat nejen o obsah (který též bývá falšován), ale také o jejich původ. Pozitivní reakcí na tuto situaci jsou farmářské trhy, které si získávají stále větší oblibu nebo bedýnkový prodej zeleniny od českých farmářů. Spotřebitelé, kterým záleží na vlastním zdraví tak volbu mají. Jde ale také o to, že peníze zůstávají v lokální ekonomice a naši zemědělci tak mohou modernizovat a zkvalitňovat produkci. (Na snímku produkty Českého zahrádkářského svazu z Varnsdorfu.)

Jaký problém řešíme?

Globalizovaný trh vytvořený za účelem kumulace bohatství v rukou několika málo subjektů není dlouhodobě udržitelný systém. Globalizace je totiž založena na drancování omezených zdrojů, je velmi nešetrná k planetě a k drtivé většině všech jejích obyvatel, včetně těch, kteří žijí v rozvinutých zemích (problémy se už zdaleka netýkají jen rozvojového světa). Účelové, ale v podstatě zbytečné přesouvání obchodních komodit z jednoho konce světa na druhý vyžaduje obrovské množství energie, které stojí velké peníze. Pro příklad můžeme použít opět jablka. V zanedbaných českých sadech nezpracovaná jablka na podzim opadávají se stromů pod nimiž hnijí nebo se sbírají hrubým způsobem na moštování. Český spotřebitel jablek je pak nucen v supermarketech kupovat si kilo jablek dovezených z různých končin světa za čtyřicet, padesát, šedesát i více korun. Kvalitnější jablka bývají běžně dražší než banány. Chováme se jako blázni, protože za humny nám rostou pěkné zdravé plody, které bychom mohli mít v sezóně za polovinu ceny i méně. Dochází dokonce k tak absurdním jevům, že jednu komoditu vyvážíme z naší země a ta samá je nám z jiné země dovážena. Takto uměle předražené zboží (jehož „cestování“ musí někdo zaplatit) si pak kupujeme v marketech. A to není všechno, protože zisky těchto marketů končí většinou mimo naši republiku - zisky, které původně byly penězi v našich peněženkách. Jednoduše řečeno, jsme systematicky ožebračováni... ...a aktivně na tom spolupracujeme.

Učíme se znovu hospodařit a vážit si skutečných hodnot

Lokální ekonomika nám pomáhá všímat si, jak se věci mají, a znovu obnovovat zdroje, které tu jsou díky přírodě a díky poctivé práci našich předků. Mnoho zemědělských produktů nepotřebujeme dovážet, protože si je můžeme snadno vypěstovat sami. Mnoho výrobků si můžeme vyrábět z vlastních zdrojů, které máme přímo po ruce. Totéž platí o vodě, energiích i sociálních funkcích. Učíme se chápat, že hospodaření na vlastním je důstojný způsob obživy. Ve starých kulturách byli například řemeslníci a zemědělci na vyšším společenském žebříčku, než obchodníci. Důvodem byl fakt, že tehdejší společnost dokázala rozlišovat a oceňovat, kdo opravdu vytváří užitečné hodnoty a kdo je jenom přesouvá s úmyslem na tom vydělat.

Dnes obchodníci ovládli trhy, diktují ceny a nutí prvovýrobce přistoupit na limitní ceny tak nízké, že je to zpravidla na úkor kvality. Mnoho lidí se živí tím, že pouze překupují zboží aniž by vytvářeli hodnotu, ale žijí si mnohem lépe, než ti, kdo hodnoty vytvářejí. Lokální ekonomika je schopna tyto patologické jevy redukovat. Příkladem dobré praxe jsou družstevní prodejny místních produktů, farmářské trhy, prodeje z dílny nebo ze dvora a jiné možnosti, které se obejdou bez burz, kamionů a letadel převážejících komodity z jednoho konce světa na druhý. Permenentně citovaná hospodářská krize toho důsledkem a není možné ji ukončit, aniž by se tato praxe změnila.

Farmářské trhy ve Varnsdorfu

Skutečnou výzvou pro regiony, které se vydávají lokálně ekonomickou cestou, je využití potenciálu cestovního ruchu. Historické památky, sakrální umění i lidová architektira umějí nalákat každoročně desítky tisíc návštěvníků. Jde však o to, že služby cestovnímu ruchu neodpovídají evropskému standardu a turisté proto nejsou ochotni utrácet své peníze. Proto na Šluknovsku vznikl Cech podnikatelů a živnostníků v cestovním ruchu, který se snaží mnohé nedostatky odstranit. Není to snadné, protože jde o region, jehož kdysi velmi dobrou pověst poškodily sociální nepokoje.

Lokální nebo globální?

Na druhou stranu je důležité si uvědomit, že hermeticky uzavřená lokální ekonomika není optimální model. Nikdo v Evropě, až na pár ideologicky zblblých fanatiků, by asi nechtěl následovat příklad KLDR. Synergické propojení trhů má velký význam pro rozvoj technologií, obchodu, kultur i sociálních funkcí států. Vždycky se objeví různé zboží, které lidé potřebují, a které je nutné nakoupit jinde. Je například nesmysl, aby si každý region vyráběl vlastní automobily. Jenže to, co se nyní v České republice děje, není synergie. Tam, kde jedna strana dohody parazituje na druhé, není možno o synergii hovořit. Ve skutečnosti se jedná o zneužití důvěry za pomoci propagandy s cílem drancovat zdroje.

Lokální ekonomika je cestou hledání rovnováhy mezi lokálním a globálním. V této chvíli žijeme ve velmi nerovnovážném stavu, kdy globální silně převažuje a následky toho pociťujeme na vlastní kůži (nezaměstnanost, chudoba, zadlužení, sociální krize, atd.). Nicméně si sebekriticky přiznejme, že k tomuto stavu jsme přispěli vlastním dílem - nebránili jsme lokální hodnoty a příliš jsme důvěřovali politické reprezentaci, která totálně selhala. Co je ale dobrá zpráva - řešení máme ve svých rukou. Pracujme na obnově lokálních ekonomik a braňme důsledně vytvořené hodnoty před politiky a podnikavci. Ale mysleme globálně, protože všichni žijeme na společné planetě.

Martin Zíka

LOKÁLNĚ EKONOMICKÉ PARTNERSTVÍ

Připravujeme databázi organizací a iniciativ, které se hlásí k principům lokální ekonomiky.