Proč je dobrá lokálně ekonomická praxe?"
Hledáme cestu ke spokojenému a smysluplnému životu. Mohli bychom říci k normálnímu životu. Jenže narážíme na problém. Ztratili jsme vědomí o tom, jaký obsah má slovo „normální“. Za posledních sto let prošlo lidstvo radikální převýchovou. Mnohé se zlepšilo a mnohé degradovalo. Není proto od věci si připomenout, že normální je mít radost z práce a za ni dostávat odměnu, která člověku umožní zabezpečit rodinu a důstojně trávit volný čas. Nenormální je od rána do večera dělat práci, která nepřináší pocit uspokojení a seberealizace a to za mzdu, která sotva stačí na pokrytí základních životních potřeb. A zcela nenormální je přitom sledovat, jak stát štědře (z daní pracujících) podporuje určité skupiny obyvatelstva, které nechtějí pracovat, nechtějí se vzdělávat a nechtějí ani respektovat kulturní a sociální zvyky. Něco takového je v systému lokální ekonomiky nemyslitelné, protože kdo se do něj nezapojí, musí z kola ven.
Normální je mít radost ze zdravého rozvoje dětí, dopřát jim svobodnou volbu profesní dráhy a umožnit jim kvalitní vzdělání, které tomu odpovídá. Nenormální je odepřít dětem vzdělávání z ekonomických důvodů. Nenormální je bát se o děti, když si hrají na veřejném hřišti, aby se nestaly obětí trestné činnosti. Tak hluboko neklesl ani minulý komunistický režim.
Normální je trávit volný čas s rodinou a přáteli, vzájemně si pomáhat, spolupracovat na zajímavých projektech, cestovat společně za zážitky a poznáním. Nenormální je sedět doma s depresí, bát se vyjít na ulici a stresovat se při každém zazvonění, jestli to „náhodou“ není exekutor.
Normální je těšit se na důchod, protože se budeme moci radostně věnovat všemu, co jsme dříve nestihli. Nenormální je mít ze stáří obavy, zda si vůbec po celoživotním úsilí budeme moci dopřát klid a vlastní střechu nad hlavou.
A jak jste na tom právě vy, vážení přátelé,
žijete normálně či nenormálně?
Podle statistik a ekonomických průzkumů balancuje na hranici chudoby už více, než milion Čechů. Prognózy varují, že lidí, kteří se ze svého příjmu sotva uživí, má v naší zemi přibývat i v dalších letech. Přitom platí, že hranici chudoby pro čtyřčlennou domáctnost se dvěma dětmi staršími třinácti let stanovuje příjem 23 550 korun měsíčně (k roku 2012).
Má-li se chudoba v České republice řešit, je nutné nejprve zjistit příčiny tohoto stavu. Ekonomická krize reálnou příčinou současných problémů není (krize je následek, nikoli příčina). Skutečnou příčinou je lhostejnost většinové české populace k vytváření a ochraně společenských hodnot (nikoli tedy zvůle zkorumpovaných politiků - ti pouze využili příležitost). Jsme to my, řadoví občané, kdo připustil, že jsme se dopracovali od potravinové nezávislosti (v roce 1990) k třiceti až sedmdesátiprocentní závislosti (dle typu komodity) na dovozu. S tím velmi úzce souvisí i růst státního a veřejného dluhu (www.verejnydluh.cz) neboť zisky z prodeje dovezených potravin (a jiného zboží) zcela jistě z velké části opouštějí naši zem. Tím například každý, kdo potraviny nakupuje v marketech nadnárodních obchodních řetězců, zcela reálně s každým nákupem přispívá k zvyšování dluhů (není tedy úplně pravda, že za dluhy mohou jen nezodpovědní politici), a to i v případě nakupování zboží od českých výrobců (zisk z prodeje jde stejně ven).
V Německu, Rakousku a Francii žijí lidé normálněji.
V zemích západní Evropy se národní ekonomiky také potýkají s negativními dopady globalizace. Lidé se zde ale brání mnohem aktivněji a hlavně, na rozdíl od většiny Čechů, jsou schopni synergicky spolupracovat. Na straně jedné se aktivně účastní politiky, na straně druhé různými způsoby posilují systémy lokálních ekonomik za účelem zvyšování konkurenceschopnosti a soběstačnosti. Výsledkem je udržení solidní životní úrovně, kupní síly a také to, že spotřebitelé nemusejí akceptovat cenu a kvalitu zboží diktovanou obchodníky (jak je tomu u nás). To by tedy měly být dostatečně pádné důvody, proč bychom se měli o lokální ekonomiku intenzivně zajímat a využít četných zkušeností našich sousedů. Často se pozastavujeme nad tím, že potraviny v německých marketech jsou výrazně kvalitnější a přitom levnější, než u nás. Je tomu tak proto, že Němci se aktivně účastní na obhajobě svých práv, svobod a možností.
Lokální ekonomika je návrat k normálnímu životu.
Po prostudování lokálně ekonomických principů každému inteligentnímu člověku dojde, že je potřeba mnoho věcí změnit. A může to být změna provedená zcela legálním a harmonickým způsobem bez účasti extremistických sil a politiků, kteří se ukázali jako patologicky nebezpečná součást naší společnosti. Opět platí zlaté pravidlo, že pokud chceme změnit prostředí, v němž žijeme, musíme nejprve změnit sami sebe. Nejjednodužším klíčem k obnově je změna chování spotřebitelské veřejnosti. Důležité je začít se vzdělávat a své vědomosti začít používat. Nenechat se nadále ohlupovat reklamními kampaněni, nenechat si vymývat mozky médii a místo toho rozvíjet schopnost kritického uvažování - což je ostatně Čechům velmi blízké. Užitečné a pozitivní je sledovat příklady dobré lokálně ekonomické praxe v zahraničí a tyto adaptovat ve vlastním životě. Zapojte se to budování vztahů s podobně smýšlejícími lidmi u nás i v zahraničí a posilujte tím obecné vědomí o prospěšnosti návratu k normálnímu životu.
Martin Zíka