lokalni-ekonomika.cz

LOKÁLNÍ EKONOMIKA

lokální ekonomika pro rozvoj regionů

Cestou k soběstačnosti, nezávislosti, prosperitě a spolupráci regionů

Lokálně ekonomické myšlení

Smyslem lokální ekonomiky je vytvořit hospodářsky, ekologicky, sociálně a kulturně udržitelný systém pro lidi žijící v určitém regionu. Základním předpokladem, aby takový systém mohl fungovat, je lokálně ekonomické myšlení většiny místních obyvatel. To znamená, že si lidé musí uvědomovat dopady svého jednání v širším kontextu. Určitě není nutné nikomu vysvětlovat, že je výhodné nakupovat levně. Ale je tomu opravdu tak ve všech případech? Již naše prababičky říkaly, že nejsou tak bohaté, aby si mohly kupovat levné věci. A měly stoprocentní pravdu. Srovnáme-li například užitnou hodnotu některých levných produktů z Číny s kvalitním (ale dražším) domácím produktem, můžeme často dojít k závěru, že jsme levným nákupem v konečném důsledku prodělali. Ještě pádnější důvod, abychom začali lokálně ekonomicky myslet, jsou potraviny. Mnoho levných potravin z marketů nadnárodních korporací obsahuje množství zdravotně rizikových látek, takže preferování takového zboží může mít a má fatální dopady nejen na naše zdraví, ale také na výdaje ve zdravotnictví. A o tom, jak souvisí vysoká nezaměstnanost s porušováním principů lokální ekonomiky se zmiňuji na několika jiných místech. Pojďme se nyní seznámit s tím o čem lokálně ekonomické myšlení vlastně je.

Soběstačnost a nezávislost

Posílení soběstačnosti a nezávislosti mikroregionů v evropském prostoru je stále naléhavější téma. Uznávají to mnozí ekonomové i někteří „osvícení“ politici, ale hlavně po něm volají obyvatelé krizí postižených oblastí. Evropský parlament v celé řadě dokumentů upozorňuje na vhodnost přesunutí řady kompetencí od centralizovaných vlád zpět do rukou občanské společnosti (v poslední době zejména v podobě podpory družstevních systémů nebo převodu krachujících firem do zaměstnanecké správy). Jde o to, že soběstačné lokální ekonomiky si dokáží vyřešit celou škálu místních potřeb bez pomoci státu, kterému se díky tomu odlehčuje. Hovoří se také o tom, že větší část daní by se ponechala v místě svého původu a tudíž by nemuselo v tak velké míře docházet k jejich neprůhlednému přerozdělování, což mimo jiné živí korupci ve vysoké politice.

Důležité je, že lidé si mohou z prostředků kumulovaných v lokální ekonomice řešit své aktuální místní potřeby mnohem rychleji a flexibilněji, než v přídadě dlouhého (a někdy marného) čekání na státní dotace. Zmírňuje se také potřeba lobbingu, který do velké míry ovlivňuje, kam peníze ze státního rozpočtu odtékají (nezřídka jinam, než kde jsou právě potřeba).

V dnešním globalizovaném světě samozřejmě nelze dosáhnout absolutní soběstačnosti, protože každý region má jiný potenciál a regiony proto potřebují mezi sebou spolupracovat. V lokální ekonomice je nutné vždy konkretizovat, kde je optimální hranice mezi lokální a globální sférou. Tuto hranici lze často odvodit z kapacit místních zdrojů, například „nebudeme dovážet potraviny a suroviny, které si můžeme vypěstovat či zajistit sami; nebudeme akceptovat vysoké bankovní úroky, když můžeme založit svépomocné družstvo; budeme dovážet jen takové množství energie, které nepokryjí naše alternativní zdroje“.

Lokální odpovědnost a sounáležitost s životním prostorem

Současná hospodářská krize provázená vysokou nezaměstnaností a snižováním životní úrovně má přímou souvislost s konzumním stylem života, který jsme přijali. Protože tento životní styl je uměle vytvořený za účelem maximalizace zisků bank a nadnárodních korporací (za důmyslného využití lidského sklonu k pohodlnosti), je jasné, že nejde o trvale udržitelný systém (při vyčerpání zdrojů nastává krize a následně kolaps).

Chceme-li tuto situaci změnit, musíme překonat pohodlnost a převzít odpovětnost za vlastní život do vlastních rukou. Nemůžeme očekávat od žádné vlády, že se postará o naše potřeby (politici a vysocí úředníci mají úplně jiné zájmy, než pečovat o běžné starosti občanů). Místo nic neřešícího stěžování si na poměry je důležité si uvědomit, že chceme-li lepší perspektivu pro sebe a své potomky, musíme se o to zodpovědně postarat sami. Například tak, že si zajistíme, aby hodnoty vytvořené vlastní poctivou prací zůstaly ve sféře našeho vlivu.

Příkladem dobré praxe je prvorepublikové družstevní hospodaření v Československu, které prosperovalo právě díky dodržování principů lokální ekonomiky. Vláda mnohem méně mluvila lidem do života a lidé se o sebe uměli obstojně postarat. Snažíme se tedy navázat na něco, co tu bylo a co dobře fungovalo. Samozřejmě je nutné přizpůsobit zkušenosti našich předků současné době. Určité zdroje už bohužel využívat nemůžeme, nicméně díky technologickému pokroku se nám nabízejí zdroje jiné (například alternativní obnovitelné energetické zdroje, biotechnologické stavební materiály, ekologické dopravní prostředky, atd.)

Je smutné sledovat, jak se v České republice nebývalou rychlostí mění krajina a mizí celé kopce (viz České Středohoří). Kámen z těchto lomů se s tichým souhlasem úředníků vyváží převážně do zahraničí. Když si ale chcete na vlastním pozemku postavit skleník, správa CHKO vám to nepovolí, protože by se tím narušil krajinný ráz. Něco je špatně a děje se tak hlavně proto, že vlastní životní prostor se dostal mimo sféru vlivu obyvatel, kteří v tomto prostoru žijí. Oproti tomu v systému lokální ekonomiky lidé velmi bděle pečují o svůj kraj a životní prostředí, právě proto, že je to podmínka jejich existence a sami si do velké míry určují, co je přípustné a co ne.

Ekonomický lokální patriotismus

Pro udržení slušné životní úrovně je nutné poznat lokální kapacity (zejména obnovitelné zdroje) a dbát na jejich odpovědné využívání. Jednou z nejdůležitějších (a bohužel nejtěkavějších) lokálních kapacit jsou peníze v místním oběhu. Příkladem odpovědného chování spotřebitelů je nakupování zboží a služeb v místech, o nichž víme, že patří do systému lokální ekonomiky (nakupovat u „našich“). Díky tomu utracené peníze zůstávají v regionu a mohou posloužit k jeho rozvoji (veřejná sféra, zaměstnanost, školství, sport, kultura, atd.).

Markety nadnárodních řetězců se předhánějí v kampaních, jejichž účelem je přesvědčit spotřebitele, že nakupování u nich je levné. Z pohledu lokální ekonomiky je to však nebezpečná demagogie, protože v konečném důsledku se jedná o nakupování nepřijatelně drahé - tyto peníze z velké části mizí z regionu. To je jeden z hlavních důvodů, proč ve městech s velkým množstvím těchto marketů po určité době výrazně klesá kupní síla obyvatelstva a roste chudoba a zezaměstnanost (krachují místní firmy zaměstnávající místní lidi a klesá životní úroveň). Velká část lidí je pak odkázána k životu na sociálních dávkách. Nemalou část daní místních podnikatelů pak stát vyplácí na dávkách a důchodech, které díky chudým spotřebitelům opět mizí ve zmínených marketech. Tomuto efektu někteří ekonomové říkají „závod ke dnu“.

Základem zdravého ekonomického patriotismu je myšlenka na to, abychom utráceli či investovali tak, aby se nám co největší část vynaložených peněz po nějaké době opět vrátila, a to díky lokálnímu oběhu. Lidé například chodí nakupovat do nadnárodních řetězců a pak se diví, že po čase dostanou výpověď v práci. Vůbec si přitom neuvědomují, že se na ztrátě svého zaměstnání velkou měrou podíleli právě tím, kde nakupují. Když z lokální ekonomiky dlouhodobě utíkají peníze pryč, místní kupní síla klesá natolik, že začnou krachovat i místní zaměstnavatelé. Kruh se uzavírá.

Retenční a kumulační efekt

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jedním z principů lokální ekonomiky je zadržování oběživa (peněz), aby neopouštěly vymezený region (retence) čímž dochází v souvislosti s příjmy z vlastní produkce a služeb k nárůstu lokálního kapitálu (kumulace), který pak může být využit pro nejrůznější potřeby místní komunity. V některých českých regionech je se stalo běžným jevem omezování dopravní obslužnosti, rušení zdravotnických zařízení, snižování finančních příspěvků na kulturu, sport i mimoškolní aktivity mládeže. To všechno jsou problémy, které umí dobře řízená lokální ekonomika řešit, protože vytváří zdroje na společensky potřebné a účelné věci.

To je také důvod, proč i ve vyspělých zemích jako je například Německo, Rakousko, Británie vznikají regiony s vlastní měnou, družstevním podnikáním, výměnnými obchodními systémy a dalšími komunitními projekty zaměřenými na posílení lokální ekonomiky. Je nejvyšší čas, abychom se i mi v České republice naučili tyto metody využívat. Fráze o boji s nezaměstnaností nikdy nelze převést do praxe v chudých regionech, protože k zaměstnávání je potřebný kapitál pro rozvoj různých forem podnikání. Když se tento kapitál nepodaří nakumulovat, nelze hovořit ani o zaměstnanosti (pokud ovšem není řeč o zaměstnanosti za minimální mzdu, která přiláká potenciálního investora - to ovšem z pohledu středoevropana není zaměstnání, ale návrat nevolnictví).

Velice důležitá je spotřebitelská osvěta, kdy je lidem soustavně a systematicky vysvětlováno, jak by měli správně nakupovat, aby neporušili retenční efekt. Pokud půjdou zaměstnanci místních podniků po výplatě utratit své peníze do supermarketů nadnárodních řetězců, heren a mimoregionálních internetových obchodů nebo si naberou půjčky a hypotéky u cizího bankovního domu, neměli by se po čase divit, že o své zaměstnání mohou přijít. Soustavně se totiž chovají tak, aby se k jejich zaměstnavateli nevrátily peníze, které on potřebuje na jejich výplatu.

Peníze kryté prací a zbožím

Dobře nastavená lokální ekonomika je velmi inspirující systém, protože navrací penězům (nebo jinému typu oběživa) jejich původní smysl (jsou prostředkem směny za služby a zboží - nikoli prostředkem pro tvorbu dalších peněz a jejich hromadění). Lokální ekonomika umožňuje, aby každý, kdo vykonává kvalitní a potřebnou práci dostal za ni bezprostředně buď adekvání službu nebo peníze. Poctivě pracující člověk si tedy může slušně a poctivě žít (viz rakouský nebo švýcarský model).

Je s podivem, že Češi jsou ve velké míře ochotni pracovat za mzdy v úrovni sociálních dávek (přičemž ti, kteří běží do práce, jsou z balkónů vysmíváni těmi, kteří doma „odpočívají“ na sociálních dávkách). Takové demotivujíci nastavení sociálního systému (viz aktuálně ČR) se lokální ekonomikou může narovnat, protože lidé si dokážou pohlídat, kdo si zaslouží adekvátní odměnu za poctivou práci a kdo pouze podporu na základní přežití, pokud se aktivně zapojit nechce. Tím, že se penězům vrátí jejich původní význam se mnoha lidem navrátí též pocit sebevědomí a sebedůvěry.

Lokální ekonomika vytváří živnou půdu pro svépomocné ekonomické formy. Cílem je kumulovat v určitém regionu dostatek oběživa, které zajistí možnost obživy místním obyvatelům. Obrazné přirovnání můžeme vidět v tom, jak fungovaly vesnice v dřívějších dobách, kdy se každá obec se snažila najít správné místo pro své lidi. Manuálně zruční lidé dělali řemeslo a vychovávali si své nástupce, inteligentní jedinci byli vysláni na studie, rváči šli do armády a ti hloupější dělali alespoň obecní pasáčky.

Imunitní systém lokální ekonomiky

Odolnost a stabilita každé fungující lokální ekonomiky jsou permanentně testovány různými vnějšími i vnitřními jevy. Každá prosperující společnost přitahuje zájem ne vždy seriózních partnerů, kteří se ji pokouší vytěžit, mnohdy i velmi bezohledným způsobem. Proto je úkolem správců lokální ekonomiky vytvořit dostatečně silný imunitní systém, který dokáže tato rizika a napadení včas zjistit a eliminovat.

Nejčastější rizika pro lokální ekonomiku jsou zkorumpovaná místní samospráva, zkorumpovaní úředníci, zákonodárná intervence státu (který se snaží například omezovat lokální měny), cizí firmy skupující místní zdroje a developeři nadnárodních obchodních řetězců. Existují však mnohé další, včetně nekalých praktik místních podnikavců snažících se vydělat na důvěřivých spoluobčanech (koupí fungující místní firmu pro konkurenci, ji obratem zlikviduje). Mezi málo známá rizika pro lokální ekonomiku ale patří například i některé zdravotní pojišťovny, které ruší místní zdravotnická zařízení bez ohledu na to, že zdejší obyvatelstvo přispívá namalým dílem do systému zdravotního pojištění.

Hlavní a nejúčinnější složky imunitního systému lokální ekonomiky jsou družstevní formy hospodaření, propracovaný informační systém, participativní rozpočet, aktivní public relations, zastoupení v samosprávě a vlastní právní zastoupení. Jako příklad skvěle vypracovaného imunitního systému lokální ekonomiky můžeme uvést španělské družstvo Mondragon, které se stalo natolik silným a odolných organismem, že prostřednictvím svých poboček působí nejen za hranicemi regionu, ale i za hranicemi svého státu.

Trvale udržitelná (lokální) společnost

Pojem trvale udržitelná společnost mnohem více souvisí s ekonomikou, než s ekologií. Jde v ní hlavně o to, abychom budoucím generacím dokázali předat životní prostor a podmínky ve stavu, který je pro život vhodný. Je téměř nepochopitelné, proč se česká společnost v současné době chová tolik iracionálně a veškeré své zdroje drancuje za každou cenu, bez ohledu na etiku, stylem „po nás potopa“.

Je to mimo jiné tím, že lidé ztrácejí reálný přehled o životním prostoru, o své sféře zájmu a o své sféře vlivu (působením médií a globalizovaného trhu). Je to stav podobný tomu, kdy ztratíte pevnou půdu pod nohama a ocitnete se ve stavu beztíže - v takovém případě také nejste schopni bez cizí pomoci někam dojít a dosáhnout svého cíle. Této bezmocnosti dezorientovaných spotřebitelů pak využívají nadnárodní korporace pro manipulace s veřejnou sférou. Obrovskou strategickou výhodou lokální ekonomiky je, že dokáže vymezit hranice vašeho životního prostoru a pojmenovat obnovitelné zdroje a kapacity. Díky tomu pak získáváte zpět ztracené povědomí o tom, co je potřeba dělat, co je potřeba ochraňovat a co je možné nabídnout k obchodu, aby bylo dosaženo lokální prosperity a nebyla přitom narušena trvalá udržitelnost vaší vlastní komunity.

Za přispění zdrojů uvedených zde
zpracoval Martin Zíka

LOKÁLNĚ EKONOMICKÉ PARTNERSTVÍ

Připravujeme databázi organizací a iniciativ, které se hlásí k principům lokální ekonomiky.